který pořádalo Sdružení zdravotně postižených, odstartoval 20.9. 2012 ve 13 hod. od T- klubu v Náchodě. Účastníci sledovali, kterým směrem autobus ujíždí a podle vyprávění o místě , kde budou soustředěny tři prohlídky hádali jaký to bude cíl. U Jaroměře už všichni věděli, jedeme se podívat do Kuksu. Abychom mohli přijet až k hospitálu, kde je pro ZP schůdnější cesta, bylo nutné předem si vyžádat povolení od obce Heřmanice a následně od odboru dopravy zMÚ Jaroměř. Oběma institucím patří dík, že naši žádosti vyhověli.
Informace při průjezdu obcí Heřmanice, která leží 276 m.n. první zmínka o ní je od r. 1352 a až do odsunu Sudetských Němců byla Česko- Německou jazykovou hranicí, měla další zajímavost, r. 1583 se na zdejší tvrzi narodil Albrecht z Valdštejna.
Při prohlídce zámku Kuks, který je znám pro svoje dochované barokní lázně a hospitálu , jehož výzdobu realizoval Matyáš Bernard Braun, jsme získali další informace. Kuks byl v té době znám svými minerálními léčivými prameny. To přimělo hraběte Šporka vytvořit z Kuksu lázně světové úrovně. V letech 1692 – 1695 nechal tedy vybudovat velkolepý areál rozdělený řekou Labe na dvě části. Část světská na levém břehu byla určena k léčbě těla, část na pravém břehu byla věnována léčbě duše.
Dominantou levého břehu byl zámek, reprezentační sídlo z r. 1710. Kuks postihla řada požárů, povodní a válečných útoků. Postupně vznikl v blízkosti soubor soch v Novém lese od barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Ten byl v roce 2000 zařazen americkou organizací World Monuments Fund na seznam sta nejohroženějších památek světa, v roce 2001 byl tento soubor sochařských děl vyhlášen národní kulturní památkou.
Při prohlídce v zámku jsme se dověděli více o původu a životě hrabě Šporka, o provozu hospitálu, který byl zřízen pro vysloužilé vojáky, které ošetřovali řádové sestry. Do r. 1960 zde byl domov důchodců. V kapli jsme byli mile překvapeny dobovou hudbou a ze 17. stol.
Některé členky si vyzkoušeli akustiku vlastním kostelním zpěvem. Po prohlídce soch jsme zajeli do Nového lesa, abychom ještě shlédli soubor soch Matyáše Bernarda Brauna.
Kdo byl unavený, zůstal v autobuse, kde si od pozorného řidiče zakoupil minerální vodu, kafíčko.
V krásný podvečer jeli zpět k domovu, ale ještě jsme si udělali si zastávku ve Velkém Třebešově, kde ve „Vagoně“ nás čekala předem objednaná upečená kuřátka a další občerstvení.
Spokojeni a s dobrou náladou , jsme se vrátili do Náchoda včas, aby účastníci stihli přestupy na své autobusy.
Poděkování patří všem, kdo se na tomto programu podílel, účastníkům výletu, řidiči od pana Kaněry, vedoucí zájezdu Olze Frühaufové a významnou roli hrálo teplé a slunečné počasí. –
Zpracovala: O. Frühaufová
Ověřovatelé: Alena Balážová, Otto Volhejn,
kteří se spolupodíleli na organizaci