Rekondice Deštné v Orlických horách 23.6 – 25.6.2014
Rekondice Deštné v Orlických horách 23.6 – 25.6.2014
Autobus pana Kaněry s 23 účastníky nás odvezl v plánovaném čase v pondělí na chatu Prim do Deštné v Orlických horách. Jako vždy nás tady uvítal pan Štěpán, se kterým bylo sjednané ubytování a stravování. Po obsazení předjednaných pokojů oběd, odpočinek a před 15 hod. sraz před chatou a společná návštěva farmy paní Kotyzové. Se svojí rodinou se stará o 60 koní, polovina je vlastní chov, ostatní jsou majitelů z měst na letní pastvě. Jejich dcera je nadějnou reprezentantkou a získává ve své kategorii velmi dobrá umístění. Obdiv sklidila pracovitost celé rodiny i zapálení pro nelehkou práci. Všichni jsme popřáli mnoho sil a úspěchů, neboť v horách mnoho pomocníků nemají. Po kratší procházce Deštnou návrat do chaty a večeře. Po večeři nás s novými výrobky vonných a skleněných ozdob seznámila dcera pana majitele, což využila většina účastníků k nákupu voňavé památky. Večer jsme představili nové členy, společně si zazpívali, dávali hádanky, vyprávěli vtipy. Ani jsme se nenadáli a byla půlnoc.
Dle harmonogramu v 7.00 hod. začal další den ranní rozcvičkou, s náročností dle zdravotního stavu účastníků, – bylo hodně veselo. Po snídani přišel čas na tajný výlet, navštívili jsme Expozici výroby železa ve Skuhrově nad Bělou, kde nás seznámili videoprodukcí a mluveným slovem s počátky Růženiny hutě z r. 1817, založenou hrabětem Františkem Kolowratem. V této huti se zpracovávala železná ruda dolovaná v okolí. V roce 1859 přichází po absolutoriu báňské akademie v Abertamech v Krušných horách Josef Porkert, stává se správcem v dolech v Dobrém a v r. 1863 i správcem Růženiny hutě. Ve slévárně se odlévali různé odlitky podle požadavku objednatele. Pláty, kříže, stojany, pianové rámy a jiné. V r. 1897 odkupují bratři Poukertové Růženinu huť, vzniká veřejná obchodní společnost, vyrábí se také široký sortiment ručních kuchyňských strojů, robotů (v jejich majetku byla i slévárna v Bělovsi) po roce 1948 byla firma znárodněna a podnik přešel pod Zbrojovku Brno, později Orlické strojírny Skuhrov nad Bělou. Po roce 1989 se do firmy vrací čtvrtá generace Porkertů. Pokračuje se ve výrobě kuchyňských náčiní, různých přístrojů podle požadavků zákazníků. V r. 1998 postihla firmu katastrofální povodeň, která způsobila dalekosáhlé škody ve všech provozovnách. V r. 2010 byla tradiční výroba definitivně ukončena, budova jsou v katastrofálním stavu s ekologickou zátěží. Díky podpoře Královehradeckého kraje se v r. 2009 zdařila expozice v budově Obecního úřadu. Po krátké diskuzi nad exponáty, jsme se vydali do kopce k památeční lípě. Je stará přes 150 let a místní udržují tradici – setkávání pod lípou. Poseděli jsme chvíli a zažívali nádherný pohled do kraje. Dále jsme pokračovali na trosky Skuhrovského hradu, a vystoupali na rozhlednu. Bohužel stromy už zakryly pohled až na Dobrošov. Po nasednutí do autobusu jsem účastníkům četla nápovědu, aby hádali kam jedeme dále.
Zámek Častolovice – dějiny toho zámku sahají až do 13. století, kdy zde stála vodní tvrz. Jedním z nejvýznamnějším majitelů byl Jiří z Poděbrad, jehož první ženou byla Kunhuta ze Šternberka. Později za Oppersdorfů byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. Roku 1694 zakoupili častolovické panství Sternbergové, kteří zde hospodařili až do r. 1948, kde byl veškerý jejich majetek znárodněn a rodina emigrovala do zahraničí.Velká část zařízení byla rozprodána a zámek částečně přebudován na internát Kovoslužby. Teprve r. 1957 Státní památkový ústav nechal zpřístupnit část prvního patra veřejnosti. V roce 1992 byl zámek v restituci navrácen dceři hraběte Leopolda Sternbergy, Dianě Phipps Sternbergové, která se mohla vrátit do Čech z dlouhodobé emigrace, kam odjela s rodiči ve věku 11 let. Po návratu se hned pustila do obnovy rodového sídla. Postarala se o rozšíření zámecké expozice, znovubudování růžové zahrady a nádvoří zámku s množstvím rozkvetlých květin. Prohlídkou zámku jsme si připomněli dřívější zámecký život, sbírka obrazů maleb Škrétových, Valckenborghových, Schönfeldových i sérií portrétů významných českých panovníků. Anglický park s rybníkem ocenili ti, kteří nevystoupali do schodiště. Je tu obora s bílými daňky, růžová a vodní zahrada, zámecký zvěřinec, altán Gloriet s občerstvením. Bylo skvělé počasí, tak se nám zde velmi líbilo.
Odpoledne nás čekal krátký piknik, kde jsme vychutnali další připravené dobroty.
Po 15 hod. návrat na chatu Prim, kde se většina účastníků uložila ke krátkému odpočinku.
Navečer za námi přijela rehabilitační pracovnice p. Iva Patočková, která s námi strávila překrásný večer s překvapením!! Přijeli za námi naši členové, manželé Hejdovi s Věrou Máslovou a dobrou náladou, písničkami a harmonikou ztvrdili báječný večer.
Účastníci se doma připravili a tak zábava nazvaná maškarní rej, byla díky vtipným maskám velmi veselá a radost neměla konce.
Ráno ve středu jsme dodrželi rozcvičku a po snídani si poslechli přednášku rehabilitační pracovnice a pak si hodinku zacvičili cviky na židlích, dýchání apod.
Výbor se ujal své další práce – pamětních pohledů pro každého účastníka, nástin hodnocení, hospodaření, vracení záloh. Po dobrém obědě a krátkém poledním odpočinku jsme si prošli Deštnou, a rozloučili se s některými účastníky, kteří jeli autem domů dříve.
Večer při hodnocení třídenní rekondice ocenili všichni dobrou pohodu, jídlo, starostlivost o každého účastníka a vzájemné pochopení se spoluubytovanými děvčaty z Domečků MP i s jejich vychovatelkami.
Všichni se shodli, že poděkování patří všem, kdo přispěli k dobré náladě, přípravnému výboru: Ottu Volhejnovi, Boženě Řehákové, Aleně Balážové v čele s předsedkyní Olgou Frühaufovou, panu Štěpánovi za dokonalou obsluhu a porozumění a řidičům p. Kaněrovi a řidiči Kováříčkovi f. Baspo ze Skuhrova nad Bělou.
Počet účastníků až 23 – 27 členů
Zapsala: Olga Frühaufová
Ověřil: Otto Volhejn, Mirek Čiháček
