Karel Sýkora: Od mládí jsem vždy pomáhal
Náchod /ROZHOVOR/ – I v dnešním uspěchaném a leckdy velmi sobeckém světě existují lidé, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas ostatním. Jsou to na první pohled obyčejní lidé, vykonávající neobyčejné věci.
Karel Sýkora.
Autor: Monika Hovádková
Jedním z nich je i Karel Sýkora, jenž je členem výboru Sdružení zdravotně postižených Náchod (SZdP) a dlouhodobě provádí nejen poradenství pro sluchově postižené, ale i opravuje či seřizuje sluchadla při besedách a instaluje indukční smyčku ve společenských sálech.
On sám je od dětství sluchově postižený a dobře ví, jak složité je fungovat v tomto světě. Rovněž jde příkladem stejně postiženým, že i s takovým handicapem může být člověk užitečný a ke všemu v úctyhodném věku 86 let.
V měsíci listopadu byl za tuto svoji činnost odměněn cenou Křesadlo 2011.
Co pro vás toto ocenění znamená?
Křesadlo je pro mě nejcennější cena, jakou jsem kdy dostal, protože je to za práci pro druhé a to mě těší. Upřímně musím říct, že mě to dojalo.
Jak jste se původně dostal k opravě sluchadel?
Už jako dítě jsem jsem byl radioamatér a stavěl jsem přijímače. V tomto směru mě to moc bavilo. Později jsem se chtěl stát amatérem vysílačem, ale to se mi, bohužel, v nešťastných 50. letech nepodařilo. Celý život jsem měl tu touhu v něčem se hrabat a šťourat (směje se). Když jsem odešel do důchodu, přál jsem si být potřebným a tak jsem se ve sdružení stále více zapojoval do dění. Ze začátku jsem za nimi jezdil domů, dnes se tu scházíme dvakrát do týdne. Moje manželka byla také členkou SZdP a tak se zmínila, že mě baví spravovat a neustále se v něčem šťourám, a tak slovo dalo slovo a dal jsem se do toho. Nejprve to byly menší poruchy u šňůrových naslouchátek a najednou se to překulilo až k dnešním malým škatulkám. Poslední dobou mi ale není nejlépe, a tak už nic nesestavuji.
Vysvětlil byste čtenářům Náchodského deníku, co je to vlastně indukční smyčka?
Je to zařízení, pomocí kterého jsou sluchově postižení schopni poslouchat, co se děje v jejich okolí. Slyšíme jen to, co je v indukční smyčce a žádné další rušivé zvuky kolem. Indukční smyčka je například v divadle, v nemocnici při příjmu či v domově důchodců a pro sluchově postižené je to velká pomoc, nejsou tím odkázáni na asistenci ostatních. Málo lidí ví, že dle zákona, má být indukční smyčka spuštěna vždy. Bohužel, většinou je vypnutá, což život sluchově postiženým opravdu hodně znesnadňuje.
Čím je pro vás pomoc ostatním sluchově postiženým?
Když to umím, rád pomůžu. Uspokojuje mě, že můžu pomáhat druhým. Už od mládí jsem rád pomáhal a nikdy jsem nikde nebyl zbytečný. Je to hezké, když někdo přijde s problémem a odchází, že už všechno slyší. Někdy se mi stane, že mě někdo zdraví na ulici a ptá se, jak se mám a mě pak mrzí, že si lidi nezařadím, ale je opravdu spousta sluchařů, kterým jsem pomáhal.
Sluchově postižení to mají v životě asi hodně těžké, že?
To ano, protože okolí na první pohled nepozná, že neslyší, nemají bílou hůlku ani berle. Neslyší auto, nevidí, že za nimi někdo stojí a pokud neodezírají a nebo nemají zrovna sluchadlo ani neví, že na ně někdo mluví. A oni pak působí divně, když neodpovídají.