Rekondice v Deštné ve dnech 29. 6. – 1. 7. 2015
Rekondice v Deštné v Orlických horách na chatě Prim ve dnech 29. 6. – 1. 7. 2011
1.den: Z autobusového nádraží nás objednaným autobusem pan Kaněra vyvezl
v 9 hodin. Cestou jsme přibírali další účastníky v celkovém počtu 31, (což je již nad doporučovanou hranici, pro pořádání rekondice). Paní předsedkyně všechny přivítala, zkontrolovala zdravotní karty, léky. Přes Nové Město nad Metují jsme se opět zastavili v poutním místě Rokoli, kde nás čekalo občerstvení, a mnozí zavzpomínali. Dále Olešnice v Orlických horách, kde čekal paní předsedkyní předem objednaný Utzův mechanický betlém, který je zpřístupněn v budově obecního úřadu. Milá slečna průvodkyně nás seznámila s osudem Josefa Utze, * 29. září 1896, jeho životem a prací na tkalcovských stavech. Ve světové hospodářské krizi, kdy se plátnu nevedlo, začal spřádat plány na sestavení betlému. Ten byl poháněn transmisí, pohánějící pomocí hřídelů a dalších dřevěných řemenic a ojnic pohyblivé části. Jeho figurky hýbou hlavami, rukama i nohama a vzniká dokonalá iluze průvodu. Ústřední část betlému s jesličkami, Svatou rodinou, domácími zvířaty v pozadí a třemi pastýři, je oživena více než desítkou pohyblivých dílů jednotlivých figur. Navíc se podařilo autorovi vložit do této konstrukce malou lahůdku – mechanizmus gramofonu se dvěma talíři a přenoskou, která střídavě přehrávala první a druhou desku. Tady Utz dosáhl vrcholu svého umu a konstrukční odvahy. Nejjednodušší „darák“ nemá méně než třicet součástí. Sta a sta součástí a dílků musel Utz zhotovit jenom pro tento průvod. V osudnou sobotu 1944 zasáhl cirkulárkou řezaný špalek Utze do hlavy, na následky tohoto zranění zemřel. Roku 1953 zemřela jeho manželka Marie, která odkázala majetek své sestře paní Vlčkové. Ta hledala způsob, jak s ním naložit a na podzim r. 1967 byl převezen do rychnovského muzea. V depozitáři přečkal třicet let. Jeho cesta k návratu začala r. 1990 kdy se spojeným úsilím rodiny Vlčkovy, kronikářky Lemfeldové, ředitelky rychnovského muzea Mgr. Ireny Krejčí, vrátil zpět do míst, kde byl vytvořen. Znovu sestavený a provozuschopný betlém byl zpřístupněn veřejnosti v neděli 30. dubna 2000 při příležitosti olešnického majálesu.
Na chatu Prim, kde nás čekal pan Štěpán a dobrý oběd, jsme dojeli bez dalších zastávek. Po ubytování, které měl na starost Otto, byla ve společenské místnosti rozprava s dalšími informacemi o pobytu, Boženka vrátila zálohy, vybrala peníze na připravovaný tajný výlet, paní předsedkyně doplnila seznam účastníků a prohlášení členů. Někteří účastníci se odebrali odpočívat na pokoje, větší skupina se šla projít po Deštné. Počasí přálo, nálad byla fajn. Po večeři k nám zajela paní Iva Potočková – rehabilitační pracovnice a zacvičila s námi rehabilitační cviky na uvolnění krční a hrudní páteře. Vysvětlila význam pravidelného cvičení, chůze, dýchání. Později jsme si udělali seznamovací večer, protože se nám přihlásilo více nových účastníků. Večer proběhl v družné zábavě a nás seznámila p. předsedkyně s programem na zítřejší den. V úterý – v 7. hod. ranní cvičení, v 8. hod. snídaně, v 9. hod. odjezd na celodenní tajný výlet.
2.den jsme po snídani nastoupili do objednaného autobusu ze Skuhrova nad Bělou, kde s námi jel náš známý řidič pan Kovaříček, který pro seniory a zábavu má velké pochopení. Obědové balíčky, které rozdala Alenka, a svačinové koláče jsme si vezli sebou. Po několika hádankách, kam směřujeme, nás paní předsedkyně seznamovala s různými místy z turistického průvodce. První cíl byl v malebném Kostelci nad Orlicí. Projeli jsme městem, náměstím se Starou radnicí, Děkanským kostelem sv. Jiří, Kostelem J.A. Komenského, který sloužil jako modlitebna sboru Českých bratří. Koncem 17.stol. po ničivém požáru znovu vystavěn. Konečnou podobu v r. 1914 podle plánu Václava Roštapila z Kostelce. Zastavili jsme se v anglickém parku, vysoké přírodně krajinářské hodnoty u Nového zámku. Nový zámek v empirovém stylu byl postaven pro hraběte Josefa Kinského v letech 1829 – 33, podle plánů architekta Jindřicha Kocha, který zároveň navrhl i řešení interiérů s bohatými soubory nábytku, obrazů a grafiky. Od roku 2000 je zámek přístupný veřejnosti, pořádají se zde koncerty, slavnostní obřady, výstavy. Při prohlídce zámku nám slečna průvodkyně poutavě vyprávěla o životě a osudu rodiny Kinských i jejich zámku. Ten byl majiteli vrácen v 90-tých letech a rodina se stále snaží navrátit zámek a zařízení do vyladěné podoby. Z celé prohlídky a krátkého pobytu i občerstvení v zámecké restauraci, (kterou spravuje syn
p. Kinského), byl velmi pěkný dojem. Pokračovali jsme za dalším překvapením, směrem, k nádherným výhledům do Orlických hor.
Zastávka byla v Neratově v poutním místu z 60 let 17. století, kdy rokytnický farář nechal vyřezat sošku Panny Marie, jež byla přenesena do Neratova. V letech 1723 -1733 tu byl vystavěn nový kostel Panny Marie Nanebevzaté pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho. Zajímavá je především jeho severojižní orientace. 10. května 1945 kostel po zásahu střelou z pancéřové pěsti Rudé Armády vyhořel. Požár roztavil hodinový stroj
i zvon a v r. 1957 propadly klenby. V r. 1973 byl na kostel vydán demoliční výměr, ale na demolici nebyly finanční prostředky. Roku 1992 byl kostel zapsán do Státního seznamu památek. Obnovu provádí Římskokatolická farnost Neratov ve spolupráci se Sdružením Neratov. V roce 2013 byla do kostela instalována socha Panny Marie, novodobá replika původní zázračné sošky. V roce 2007 – 2008 byl kostel zastřešen
i částí skla. V kostele jsme si uvědomili sílu obnovy tohoto místa i úsilí pomáhat druhým. Sdružení Neratov spolu s Římskokatolickou farnosti, obnovuje život v pohraničí, pečuje
o osoby s mentálním postižením, dává práci lidem s postižením
i bez něj, podporuje pěstounské rodiny, provozuje školu pro děti s postižením. Po krátkém občerstvení a prohlídkou zahradnictví jsme pokračovali krásnou horskou krajinou.
Třetí překvapení byl výjezd až k Masarykově chatě na Šerlichu, účastníci se pokochali výhledy do Čech i Polska, posvačili koláče a poté návrat dolů do Deštné. Bylo krásné počasí, nálada výborná, výlet se nám podařil. Poděkovali jsme panu řidiči za pěkné povožení přírodními krásami Orlických hor a Podorlicka, popřáli hodně zdraví
a příští rok zase na viděnou.
Po večeři jsme se seznámili s dalším programem, po krátkém odpočinku jsme si zacvičili na židlích rehabilitační cviky, ve dvojicích ťapkavou uvolňovací jógu. Příprava
a večer v duchu školních let byl úžasný. Větší část účastníků přišla se školními aktovkami, slabikáři, svačinkami, cvičkami, s mašlemi, šátky, proběhli drobné scénky, říkadla, vtipy, zpívalo se. Nikomu se nechtělo spát, v té době začala psát třídní knihu paní předsedkyně, kde hlavní předměty byly: zpěv, tělesná výchova, Vlastivěda, Citová výchova, branná výchova- orientace v prostoru, vzpírání skleniček, Český jazyk
a literatura, výtvarná a estetický výchova. Pak nařídila školní večerku.
3.den – po ranním rehabilitačním cvičení a dobré snídani jsme vyšli na kopec ke sv. Matouši, prohlédli si polorozpadlý kostel, který obnovuje mládež z chatové osady Vesmír – s mottem, ekumenické smíření. Pokochali se s výhledy na obec Deštnou, Velkou Deštnou a jiné. Část účastníků navštívila místní muzeum v Deštné, zakoupila drobné památky a deštěnský chléb. Po obědě si někteří šli odpočívat do svých pokojů, ostatní na krátké procházky po Deštné.
Část výboru zajistila a připravila jmenné upomínkové pohlednice chaty Prim, pro všechny účastníky třídenní rekondice. Navečer jsme je předali, s přáním všeho dobrého, poděkovali za důvěru v nás vloženou i dobrou náladu. Poděkovali jsme panu Štěpánovi a personálu za vzornou obsluhu a připravené dobroty a za připravenou přednášku s prodejem vonných i léčivých svíček. Předali jsme pokoje, provedli vyrovnání za pobyt
a ostatní. Potěšilo nás, že polovina účastníků se hned hlásila na další rekondice, projevila dík
a přání, které je zapsáno v třídní knize- téma pro příště „Z pohádky do pohádky“.
Vzhledem k tomu, že velká část z 31 účastníků je narozena kolem r. 1930 – 46 máme za to, že tato rekondice opět splnila svůj účel jak vzdělávací, sociální, zdravotní
a hlavně v duchu „Veselý senior“
Všichni se shodli, že poděkování patří všem účastníkům, kteří přispěli k dobré náladě a přípravnému výboru: Ottu Volhejnovi, Boženě Řehákové, Aleně Balážové a Olze Frühaufové.
Zapsala: Olga Frühaufová, předsedkyně
foto: Oto Volhejn
Ověřil: Miroslav Čiháček
Rekondice v Deštné na chatě Prim 29.6. -1.7. 2015
Milí přátelé sdružení,
právě čteme zápis z pobytu v Orlických horách a tiše závidíme, že jsme nebyli mezi vámi a vše si užít tak naplno, jak nás znáte.Tak připravený program umí jen náš výbor a za to jemu fakt ten největší dík. Všichni si jistě uvědomují, že takto připravit pro nemocného seniora pohodu a radost v kolektivu, dá jistě namalou práci a proto si važme toho všeho, co se nám nabízí. Díky, díky a nebýt to tak daleko,nikdo mě doma neudržel a já se objevila mezi vámi i se žákovskou knížkou a sáčkem s přezůvkami.
Zdraví vás Máslovi
